Jak je to už dávno, kdy jsme odešli z Faybourne?
Pamatuji si, že jsme opustili naši bývalou smečku z mnoha důvodů, ale asi
tím největším bylo, že jsme nebyli šťastní. Proto já a několik z nás jsme
si ukradli letadlo a vypadli pryč. Neměli jsme žádný plán, nevěděli jsme kam
letět, ale žili jsme tím okamžikem, že děláme vlastní revoluci. Dokážete si
něco takového představit? Bylo to bohovské.
Já jako pilot, který řídil letadlo poprvé a samozřejmě hned
soukromý tryskáč, jsem neměl ponětí, jestli to všechno dobře dopadne. Dívat se
totiž na filmy o létání je úplně jiné, než v tom kokpitu sedět. Ale do
vzduchu jsme se nakonec dostali, sice s potížemi, ale zvládli jsme to.
Rozhodl jsem se, že Severní pól bude pro nás to pravé ořechové, ale jak na potvoru
došlo palivo a my jsme byli ještě daleko. Pod námi se naskytlo
Grónsko. Tak jsem tedy začal přistávat. Nakonec jsme skončili na zemi s křídlem
v plamenech a bez podvozku. No co vám budu povídat, byla to šlupka, až se
Carterovi udělalo zle.
Měli jsme ale kliku, protože Macon je zbohatlík a taky
milovník naší nové revoluční smečky a koupil nám bydlení. Obrovský hotel, kde
je i každý nový člen vítán. Ono v Grónsku to není vůbec lehké. Všude smrdí
rybina, a jak jistě víte, vlkodlaci ryby nejedí, protože ryby jsou jako
zelenina a zelenina je fuj. Ale pokud máte rádi sníh, jste na správné adrese.
Lehké to taky nebylo kvůli lidem, kteří zde žili. Zpočátku na nás koukali
divně, nevěřili nám, ale jak už to tak bývá, po dvou třech panácích jsme se
spřátelili. Snažíme se tedy žít s nimi v souladu a nežrat jim
dobytek.
Chriss Farro
Žádné komentáře:
Okomentovat